Jaká máme zvířata?

Často Vás zajímá, jaká zvířata chováme. V dnešním příspěvku si na to odpovíme. A řekneme si, i proč a na co je máme. 

Hospodářská zvířata

Jako první jsme začali se slepicemi. Jak jsem už psal v prvním článku tak jsem už měl nějaké povědomí o chování hospodářských zvířat, ale vždycky to bylo pod někoho vedením. Teď to spadlo všechno na Nás. Řídil jsem se zkušeností, než jsem se o to začal sám od sebe víe zajímat. Pár drobných chyb jsme udělali, ale vždycky jsem se snažili a snažíme, aby se u nás zvířata měla co nejlépe. A proto se taky posouváme a neustále učíme a zjišťujeme. 

Díky tomu taky vznikl i tento blog. Abychom se mohli nejen v krátkých videích ale i v delším pomalejším formátu jako je psaný text radit, a sdílet svou cestu a zkušenosti. 

Slepičky máme primárně a jenom na snášení vajíček. No ale začali jsme s deseti. To bylo hodně málo. Teď už jich máme 35 a pořád je to málo. Okruh našich pravidelných odběratelů domácích vajec se rozšířil natolik, že ani 20 vajec denně nestačí. No tak jak možná někdo zahlédl na našich sociálních sítích vychováváme další mladou generaci kuřat na snášení. No a snad to budou taky slepice a nejen kohouti... 

Králici jsou kapitola sama pro sebe. Pro Elišku úhlavní nepřítelé číslo na naší zahrádce. Ale začalo to jimi všechno úplně na začátku. 

Eliška si jednoho moc přála a taky ho dostala. No ale ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. Alergie! A s králíkem bylo ouvej. Ne že bychom ho zabili chudáčka Bublinu, ale darovali jsme ho rodině a jen se na něj jezdili dívat. V bytě nebylo prostoru ani vhodného prostředí na jiné nebo další zvíře. 

Po přestěhování do většího zpět k Bublině jsme se jí věnovali málo, ale život si užila především na trávě na zahrádce. 

Až po několika letech, vlastně celkem nedávno, jsem si sám pro sebe pořídil králíky na chov. A hlavně tedy i na maso. Ne primárně, rádi mladé i prodáme/rozdáme, ale domácí maso je domácí maso.

Z hospodářských zvířat jako poslední přišli Kachničky. 

Jako nákup to byl velmi impulzivní. Kdo by mohl na trzích nechat tyhle rozkošný heboučky kuličky?! Bez příprav a znalostí jsme se do toho ale pustili s vervou, učení, zkoušení, testování. Pár týdnu je za námi a musím říct, že mě fakt baví. Nejsou to sice nejčistotnější zvířata na světe, ale jsou skvělý! 

Kachničky máme teda převážně na maso. Zhruba polovinu si ale necháme i na chov. Zkusit si vychovat svoje je naše další mise! 

Domácí mazlíčci 

U domácích mazlíčků nemůžeme začít jinde než u koček! Během posleních pěti let nám rukami prošlo už asi deset koček. Ne že by všechny zemřely samozřejmě. Bohužel dva naše nejmilejší kocourky nám někdo otrávil. 

Od té doby už máme kočky vlastně hlavně doma. A ven je moc nepouštíme. Zejména proto, že jsme je adoptovali a ve smlouvě máme dodržet aby se nezatoulali. Což je u kočky docela odvážné tvrzení pokud jí vypustíte ven. 

Takže momentálně máme 3 kocourky. Bertíka, Felixe a Milouška. Ti jsou zachránění, když je někdo odhodil v plastovém pytli u silnice. 

Jako další je s námi Micinka. Ta k nám přišla sama když si někde venku poranila packu. Postarali jsme se o ní, dali jí dokupy a sama už ani odejít nechce. 

Psi v našich krajinách taky nemůžeme vynechat. 

Oba s Eliškou jsme od útlého věku měli kolem sebe psa. Ne jednoho někdy i více. No a tak je teď tady Náš Punťa. Je to kříženec a nevíme přesně čeho. Ale jeden byl určitě Jorkšír. 

Toho Eliška s rodinou zahránili z množírny, kde se ke psům chovali opravdu příšerně. Punťa je tím na celý život poznamenaný a nemůže se snést s malými dětmi a ostatními psi. 

K Punťovi jsou tu ještě rybičky. Ty jsou tou nejmenší částí naší zvířecí rodiny. Máme různé druhy v zhruba 300l akváriu s filtrací. Rádi bychom ale ještě pořídili do venkovního jezírka kapříky.